Index
Zkoumáme-li historii zobrazování blahoslaveného Hroznaty, uvědomíme si, že měla několik historických fází.
Nejstarší fáze je doložitelná až po polovině 17. století a zřejmě byla závislá na legalizaci lokálních tzv. kultů „od nepaměti“ prostřednictvím papeže Urbana VIII. roku 1634. Znamenalo to, že světci, kteří sice za svaté nebo blahoslavené oficiálně prohlášeni nebyli, ale byli již dlouho uctíváni, mohli být nadále oficiálně uctíváni v daném regionu tradice své působnosti. S tím také úzce souvisela následná možnost jejich zobrazování.
V Hroznatově případě to tedy znamenalo navázání na jeho tištěnou literární tradici od roku 1586 i formou nejprve obrazů (Balbín zmiňuje jeho podobiznu v tepelském klášterním kostele k roku 1642) a později dřevořezů a rytin, z nichž nejstarší je doložen roku 1657. Výběr z těchto zobrazení bl. Hroznaty doprovází ostatní texty těchto stránek.
Další fází jsou 18. a 19. století se svými mědiryty a oceloryty doprovázejícími různé druhy publikací.
Poslední fází je období od roku 1898 dodnes, které svou produkcí zahrnuje nejrůznější novodobé reprodukční techniky.
Blahoslavený Hroznata je zobrazován jako premonstrátský řeholník v bílém řádovém hábitu buď prostovlasý nebo s kanovnickým biretem (kvadrátkem) na hlavě. Někdy též jako klerik v rochetě. Jeho atributy jsou pouta na rukou a v jedné ruce držívá v náručí model klášterního kostela nebo jeho nákres, což bývá obvyklý atribut zakladatelů. V našem případě se jedná o zakladatelskou roli klášterů Teplé a Chotěšova. Případně drží v jedné ruce mučednickou palmovou ratolest. U nohou může být též znak s trojím parožím, na horním okraji někdy doplněn knížecí korunou avizující jeho rodový původ.
Nejstarší spodobnění Hroznaty se dochovalo na konventní pečeti listiny tepelského kláštera z roku 1391. V oválně zašpičatělé pečeti klečí Hroznata jako fundátor s modelem kostela v rukou před trůnící P. Marií s Ježíškem, dole je znak s trojím parožím.
Významnou příležitostí pro spodobnění Hroznaty jako řádového blahoslavence (a to ještě před papežovým rozhodnutím z roku 1634!) se stala událost přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburku do Prahy na Strahov 1. května roku 1627. Tehdy se stal součástí živého obrazu znázorňujícího jednoho ze šesti řádových blahoslavených v kompozici slavobrány v dnešní pražské Mostecké ulici na Malé Straně. O rok později, při oslavě prvního výročí převozu Norbertových ostatků, vystupoval Hroznata jako živá hovořící socha v kompozici oslavy řádu před samotným císařem Ferdinandem II. v pražské katedrále. Podoba bl. Hroznaty ve formě portrétního medailonu, vedle dalších řádových světců, pak našla místo i na schráně s ostatky sv. Norberta na Strahově v jeho sarkofágu.
Za jednu z nejzdařilejších typických podob světce je možno považovat jeho sochu z roku 1704 umístěnou západně od tepelského kláštera na konci aleje při cestě do Mariánských Lázní.
Významnou památkou drobné plastiky pozdního baroka je Hroznatovo pedum, resp. opatská berla s umělecky hodnotně zpracovanými figurálními motivy Hroznatova života, která vznikla roku 1750 v dílně chebského zlatníka J. Eychera.
