Index
Pozemkový majetek
První výčet Hroznatova pozemkového majetku udává jeho tzv. Závěť z března roku 1197, která je také považována za zakládací listinu tepelského kláštera. Jedná se, vedle Teplé a Chotěšova, o 11 lokalit v severních Čechách.
Biskupství zakoupilo od pana Hroznaty za 300 hřiven statek Příbram.
J. Žemlička trefně poznamenává, že Hroznata jako pravděpodobně druhorozený syn byl možná k úloze „rodinného hospodáře“ od mládí směrován. Navíc Tepelsko bylo Hroznatovým beneficiem, ovládajícím úsek jedné z důležitých zemských cest a s tím byly spojené příjmy tržní a celní z osady Teplá. Tvořily tak dobrý základ k Hroznatovým dalším majetkovým ziskům.
Lze konstatovat, že Hroznatova kolonizace projevující se v klučení a zúrodňování okolní drsné pahorkatiny byla určitým, dnešním způsobem řečeno: investičním záměrem, který se mohl návratně (vzhledem k agrolhůtám) projevit až za delší čas. Hroznata navázal a pokračoval ve starší kolonizaci, které vtiskl vyšší obrátky.
Téměř neosídlené Tepelsko bylo vystaveno kolonizačním tlakům ze sousedních území Chebska a Horní Falce. Logickým protitlakem pak byla kolonizace z nitra českého území a ta s sebou nesla i pevnější správní a hospodářské stmelení území prostřednictvím tepelské tržní osady a později premonstrátské kanonie.
Hroznatův pozemkový majetek představoval k roku 1197 na 50 položek různého původu v západních, severozápadních i středních Čechách.
Centrem tohoto jeho svěřeného regionu byla již dříve zde stojící trhová osada Teplá, vykazující znaky předměstské šlechtické aglomerace, směřující poměrně brzy během poslední čtvrtiny 13. století k městskému zřízení. Srovnávat zde můžeme s obdobnými „burgus“ jako v regionu např. v Kadani a Kladrubech. Mimo region možno odkázat na Velehrad nebo Vyšší Brod. Hroznata tu držel zděděný pravděpodobně opevněný dvorec, snad na návrší nad centrem sídelní obchodně řemeslnické aglomerace, kde je dnes městský hřbitov.
Hroznatova všestranná péče o svěřené území (zhodnocoval je kolonizací) byla natolik efektivní, že tepelské opatství po jeho smrti po něm zdědilo koncentrovanou a organizovaně budovanou velmožskou državu, která snesla srovnání s ostatními hospodářskými celky tohoto typu v tehdejším českém státě. Dohled ústřední moci zde byl v té době slabý, a proto dovolující, podobně jako u ostatních „kastelánských“ rodů, kolonizační osazování příhraničních hvozdů. Hroznatova kolonizace západní části Tepelska zcela zapadá do trendů jeho doby a obecných proměn rané české šlechty v cestě za pozemkovým bohatstvím a stabilními vlastnickými sídly. ) Ostatně rozumní, resp. realisticky uvažující panovníci, jimiž tehdejší čeští vládcové nepochybně byli, museli za této situace s obdobnými různě modifikovanými „ilegálními přesuny pravomocí“ v podstatě počítat a uvědomovat si, že jsou v zásadě ku prospěchu státu. Trend doby byl: Těžiště moci se přenášelo z okolí panovníka a starých správních hradů i do kolonizovaných příhraničních „krajů.“
Osada Teplá od Hroznaty obdržela celnici na západní hranici bez souhlasu panovníka. To bylo v souladu s dobovým vývojovým trendem, kdy v přirozených centrech vznikala sídliště dvorcového typu, kde se soustřeďovaly platy a dávky z vesnic, lidí, práv a důchodů. Nedostatečný dohled panovnického dvora, zatíženého svými existenčními problémy, mnohdy dovoloval pragmatické a do určité míry svévolné uzurpační akty šlechtice - kolonizátora, který se dle daných možností zmocňoval i mnohdy velmi vágně určeného majetku zeměpána. Hroznatovy dvory, tedy jeho působiště, se v této době, těsně před založením tepelského kláštera (březen 1193) nacházely v Litoměřicích, Bubenči u Prahy, Teplé a v Chotěšově.
